Více než 230 let historie Erlebachovy boudy
V roce 2019 Erlebachova bouda, jedna z nejvýznamnějších krkonošských bud, oslavila 235 let. Přestože podoba původního stavení se během historie mnohokrát proměnila a na současný vzhled by starý Erlebach koukal dost nevěřícně, tak genius loci, číslo popisné 109 a hlavně název boudy zde přetrvává již po staletí.
Budoucí Erlebachovu boudu postavil podle dosud citovaných literárních pramenů Ignaz Hollmann roku 1784 jako první ze skupiny Špindlerových bud. (Pro srovnání, dnes známější Špindlerova bouda byla postavena mnohem později až v roce 1824.)
Erlebachova bouda se od počátku 19. století objevuje v gruntovních knihách vrchlabského panství hrabat Morzinů s číslem popisným 109 a toto domovní číslo jako vzácná výjimka nese po celou svou historii dodnes.
Franz Erlebach, který v letech 1879-1885 obýval boudu u Sněžných jam jako zimní strážce a obsluhoval tamní meteorologickou stanici, koupil v roce 1885 od Josefa Hollmana budoucí Erlebachovu boudu, kde začal nabízet turistům možnost přenocování a pohoštění. Franz byl známý jako jeden z nejlepších znalců Krkonoš i jako spolehlivý průvodce po nejvyšších českých horách v zimě. Díky jeho vášni pro fotografování, kterou později přenesl na svého vnuka Reinharda, se dochoval jedinečný obraz života budařů nad Špindlerovým Mlýnem.
Reinhard byl jediným dítětem Karolíny, dcery Franze Erlebacha, a jejího manžela Filipa Erbena, kteří se stali dalšími hospodáři na Erlebachově boudě. Reinhard zahynul v I. světové válce. Jemu vděčíme za více než 200 skleněných negativů z dění na Erlebachově boudě použitých v knize od Miloslava Bartoše „ PŘÍBĚH ERLEBACHOVY BOUDY“.
Karolína Erbenová po smrti svého syna Reinharda i manžela Filipa zůstala sama, a tak v roce 1922 adoptovala Františka Kukačku, který přišel do Krkonoš sloužit jako financ. František se díky adopci stal jejím synem i právoplatným dědicem, měl používat i příjmení své matky za svobodna, tedy Erlebach.
Po první světové válce se začal cestovní ruch ve Špindlerově Mlýně opět rozvíjet. Již v zimě 1919/20 jej navštívilo na 7 000 turistů.
Druhá světová válka opět zasáhla do života na Erlebachově boudě. Poslední dny války a první mírové dny v roku 1945 se dostaly boudy pod Špindlerovským sedlem opět do středu dění. Přitáhla tudy Rudá armáda. Po odchodu Rudé armády rozpoutaly revoluční gardy a partyzánské skupiny v obci bezuzdné násilí. Nejméně třicet jedna špindlerovských mužů bylo zastřeleno a další mučeni a intervenováni. Současně začalo vyhánění a vysídlování německých obyvatel z celé oblasti Krkonoš. Karolína Erbenová, která byla německé národnosti, měla štěstí v podobě české národnosti adoptivního syna Františka, proto byla před osudem vyhnance uchráněna.
V roce 1961 na základě nařízení o socializaci soukromého vlastnictví převzal národní podnik Centrotex Erlebachovu boudu do svého vlastnictví. František Kukačka se tím stal zaměstnancem nového majitele. V roce 1968 František Kukačka-Erlebach odchází a dva roky na to umírá.
Stará Erlebachova bouda, poslední pamětnice starých časů a života krkonošských horalů, byla zbourána koncem roku 1979.
V roce 1985 ji národní podnik Centrotex nahradil novou stavbou, pětipodlažním hotelem jednoduchého tvaru.
Novodobá historie s novou rodinou pod Malým Šišákem
Na konci roku 1998 boudu koupila naše rodina. V té době jsme již podnikali na sousední Josefově boudě a od jara 1999 jsme začali podnikat i na boudě Erlebachově. A tím začíná zcela nová historie s novou rodinou na svazích pod Malým Šišákem. Se stálým kolektivem pracovníků se snažíme vytvářet místo pohody, radosti a setkávání.
V roce 2007 jsme nechali postavit Kapličku sv. Františka z Assisi. Na podzim roku 2009 byla zahájena postupná přestavba Erlebachovy boudy. První etapa byla dokončena v prosinci 2010.
Druhá etapa přestavby dokončena v roce 2013. Vinný sklípek dokončen v roce 2015. Třetí etapa s wellness a vnitřní kaplí dokončena v roce 2016. V roce 2021 jsme dostavěli podzemní parkoviště a další ubytovací křídlo s konferenčním sálem a novými luxusními pokoji.
Pokud se ptáte, kdy bude vše hotovo, tak nikdy. Stejně jako se nezastaví život ani voda v řece, tak na sobě musíme neustále pracovat a vylepšovat prostředí kolem nás, abyste Vy naši hosté, k nám rádi jezdili a ještě raději se vraceli. Přestože nejsme dokonalí a často děláme mnoho chyb, chtěli bychom, abyste u nás nalézali radost, pokoj a dobro při trávení společných chvil. A pokaždé, když se k nám vracíte, abyste se cítili, jako když navštěvujete svůj druhý domov.
