Basilika sv. Františka je zapsána na seznam světového kulturního dědictví UNESCO:

František z Assisi, světec a zakladatel řádů

František z Assisi, světec a zakladatel řádů (*v Assisi v Umbrii), narozen v r.  1181 nebo 1182 - (údaje se rozcházejí)  -  †1226;  pocházel z rodiny kupecké.  Původním jménem byl  Giovanni Bernardone; Františkem (Francesco) nazván byl záhy po biřmování pro snadnost, s jakou naučil se frančtině.

Portrét Sv. Františka z Assisi
autor: James Starks

Jako mladík žil dost lehkomyslně, ač ne výstředně; ale zůstal panicem. R. 1202 byl zajat na výpravě proti Perugii a rok vězněn. Vrátiv se domů, upadl do těžké nemoci, čímž obrácení jeho uspíšeno. Oddal se úplně chudobě, čistotě a milosrdenství, žebral peníze, jež daroval chudým a nemocným, rozdával i majetek otcovský a obsluhoval malomocné a jiné vyvržené nemocné. Již v té době měl několik vidění, tak zejm. ve zpustošeném kostele svatého Damiána z Assisi, kdež napomenut hlasem, aby jej opravil. Aby vyhověl vyzvání, prodal některé zboží svého otce, který jej za to přísně ztrestal a vedl před biskupa, aby před ním vzdal se všeho dědického práva. Tu [František] zřeknuv se pro vždy svého otce přirozeného, oddal se výlučně Bohu (1207). Dvě léta žil pak z části jako poustevník, z části jako opatrovník nejtěžších nemocných, žebraje a strádaje, až konečně opravil kostelík sv. Damiána. Stejně učinil s kostely sv. Petra a P. Marie Andělské (zvaným Portioncula), jenž mu byl darován benediktiny. Poslední kostelík oblíbil si pak hlavně a trávil v něm dny a noci na modlitbách. Zde dostalo se mu také r. 1208 pokynu pro další činnost slovy evangelia sv. Matouše 10, 7-10, vyzývajícími ho, aby kázal v chudobě pokání hříšníkům. [František] prodal všechen statek svůj, oděl se v jediný šat a bez hole, bez střevíců a bez peněz vyšel kázat hříšníkům. Kázal slovy prostými, nehledanými, ale proniklými citem a přesvědčením. Brzy přidružili se k němu stejně smýšlející. První tři žáci jeho byli Bernard de Quintevalle, Gilles z Assisi a Petr z Catany, kteří 16. srpna 1209 oblékli také roucho chudoby Den ten pokládá se obecně za den vzniku řádu Františkova. Jim i jiným, zatím se přidruživším kajícníkům dal [František] řeholi o 23 kapitolách, složenou z valné části z kázání na hoře (Ev. Sv. Matouše, k. V.-VII.), které však v původní formě neznáme. Obsahovala obvyklé sliby řeholní; avšak slib chudoby pojat byl tu přísně a doslovně a rozuměn nejen o jednotlivcích, nýbrž i o celém řádu. [František] odešel pak do Říma prosit papeže za potvrzení řehole. Toho však se mu nedostalo; Innocenc III. dovolil jen jemu a jeho druhům kázat pokání a vysvětil jej na jáhna. [František] vrátiv se do Assisi, nazval řád svůj fratres minores (menší bratři), nejmenší v království Božím. Ale řád jeho ani na 4. koncilu lateránském (1215) formálně potvrzen nebyl. Papež prohlásil jen, že ústně schválil řád bratří menších, a dal jim kardinála Hugolina za ochránce. Před tím r. 1212 utvořila se ženská větev řádu jménem Chudých paní pod vedením sv. Kláry z Assisi, kterážto ženská větev se uvádí jako druhý řád sv. [František]-ška. R. 1212 chtěl podniknout cestu do Syrie, ale bouří byl zahnán na pobřeží dalmatské. R. 1214 chtěl hlásat evangelium v Maroku, ale došel jen do Španěl, kdež zadržen byl nemocí. Zatím rostl počet bratří nejen v Itálii, ale i ve Španělích, Francii a Anglii (Německo jediné jevilo z počátku nechuť), všude zakládány kláštery. R. 1219 bylo konáno první obecné shromáždění řádu, které bylo obesláno 5000 bratřími a 500 sestrami. Zde také ustanoveno vyslat bratry do všech zemí. [František] sám se dvěma druhy vyhradil si Syrii a Egypt. Ustanoviv za gener. vikáře Eliáše z Cortony, odeplul do Damietty, obléhané tehdy (1219) křižáckým vojskem, a vešel do tábora sultánova, doufaje ho obrátit nebo vytrpět smrt mučednickou. Ale sultán, dojat jeho vírou, propustil ho bez úrazu a svěřil mu péči o svatý hrob v Jerusalemě. [František] vrátil se do Portionculy, kdež sesadil Eliáše Cortonského, poněvadž nezachovával v ryzí přísnosti přikázání chudoby, a dosadil na jeho místo Petra z Catany jako generála řádu. R. 1221 byl založen Františkem třetí řád tertiariů a tertiarek pro ty, kdož nechtějí vyjít z běhu světského života, při tom však duchovního vzdělání píleti zamýšlejí. R. 1223 bullou pap. Honoria III. uděleny jsou plnomocné odpustky všem křesťanům, kdož, vyzpovídajíce se, navštíví kostel portionculský, kteréž odpustky později rozšířeny jsou na všecky tři kostely františkánské. Bullou z 29. list. 1223 potvrdil konečně Honorius III. formálně řád menších bratří Dne 15. srpna 1224 odešel [František] na vrch Alvernský, kdež pohřížil se v samotě do vroucích modliteb, načež 14. září v den Povýšení sv Kříže viděl s nebes sestupovati serafina se šesti ohnivými křídly, mezi nimiž zjevilo se zastřené tělo na kříži. V tomto vidění vtištěny byly rány na ruce, nohy a v bok [František]-škův, napodobící tvar ran Kristových (impressio stigmatum Scti Francisci). Z Alverna vrátil se do Portionculy, kdež žil ještě dvě léta v krutých mukách tělesných, vesele a klidně snášených. Záhy se o Františkovi vytvářely legendy. Nekonečný počet zázraků, které jemu byly přičítány a které zaznamenal sv. Bonaventura ve svém životopise nedlouho po jeho smrti, ukazují nesmírný dojem, jaký učinil na vrstevnický svět. Jako jeden z největších mystiků církevních, byl kanonisován 2 léta po svoií smrti r. 1228 Řehořem IX., který mu daI přívlastek otce serafického. Den jemu zasvěcený je 4. říjen. Kromě řehole obsahuje jeho dílo mnoho spisů: Sermones, Breves, Collationes monasticae,Testamentum Fratrum Minorum, Cantica spiritualia. Admonitiones, Epistolae, Benedictiones, a bylo vydáno několikráte, poprvé L. Waddingem (r. 1623 v Antverpách), pak r. 1641 v Paříži a r. 1849 v Kolíně n. R. Autentičnost mnohých z nich je často  pochybná. Životopis Františekškův, napsaný r. 1229 Tomášem de Celano na rozkaz Řehoře IX., byl doplněn r. 1246 třemi »socii« Leonem, Angelem a Ruffinem. Několik let potom složil jeho legendární životopis sv. Bonaventura.      

Žehnání kapličky sv. Františka z Assisi v Krkonoších
na Erlebachově boudě v r. 2007

Poznámka v červnu 2008:

Životopis světce sv. Františka z Assisi, jak nám jej zanechali naši předci, může mnohé oslovit i v dnešní super-moderní době, holdující majetku, penězům a tak trochu opomíjející duchovní rozměry a hodnoty života člověka na jeho pozemské pouti. Pro návštěvníky Krkonošských hor na jejich vycházkách zcela nová Kaplička sv. Františka z Assisi nabízí příležitost k zamyšlení se nad obecními a duchovními věcmi člověka.

Přijeďte se sami podívat jakou krásnou a novou kapličku tu máme. Těšíme se na Vás.